10.6.Karpácký večerníček

           Krásný,dobře stavěný,sytě zelený lahváč letí okolo mé hlavy a zdvořile se usmívá. Opětuji mu úsměv a pomalu nenuceně ho zachytávám. Lahváč se vůbec nebrání a plně se oddává obětí mé ruky,která mu předává lidské teplo. Vytahuji otvírák,na lahváči je patrné mírné napětí a po rychlém otevření se opět zklidňuje a kochá se pohledem na mé vyprahlé hrdlo a suché patro,které lačně hltá studený zlatavý mok,který proudí s chichotem přímo žízní zužovaných oblastí. Všem je najednou velmi příjemně a měkký svit slunce dokonává pocit jednoty. Po chvilce ovane vnitřní stěny lahváče teplý větřík a obsah ja ta TAM. Pod jeho tlakem vzduch vyhání poslední zbytky tekutiny a rozptyluje je do ovzduší její lahodnou vůni,která dráždí chřípí a láká k dalšímu vychutnání skutečnosti lahváčem. Uvolňuji ruku a  orosené tmavé sklo lahváče skliouzne dolu. Vzápětí se však ladně vyhoupne opět na oblohu a nenuceně odplouvá do dáli po modré odpolední obloze.Sedám si a hledím za lahváčem, jak pomalu splývá s nebeskou modří. Slunce mne nutí,abych si poposedl do stínu rozložité koruny jabloně a zavírá mé víčka. Vidím světlou tmu a slyším šum trávy spolu s hukotem s hůry stromu. Je pozdní jaro a já s uspokojeným plným pocitem pomalu odplouvám do snu.

I Jáma I Kochy I Joko Qak   (léto  1996)