24.06.1999 Výprava za Merlinem část 2.

První díl výpravy za Merlinem si je možno vykalit  tady.     

Wšt se postavil na žlutej puntík - jakože sem si stoupni pardále a mi tě svezeme nahoru že budeš čumět. Lanovka zaskřípala a ohromný kolo se roztočilo a na dva palce tlustý dva kilometry dlouhý lano se dalo do pohybu jenom kvůli nám dvoum karpákům. Wšt nased na lavičku až mu vyšplouchnul plecháč. Mně pak taky. Celou cestu sme pak na sebe řvali jaká že by to byla príma mít tak támhletu a támhletu chatu na kalby a zabodávali sme prsty do různejch svahů a vzdáleností a kalili plecháč a kouřili vznětovky - to všechno přesně podle plánu - a Merlin nikde.

       Nahoře je to príma pro naše alergický tlamičky který nasadili image vysmátýho rohlíku a mě se po tejdnu uvolnila s ukrutnou ranou jedna nosní dirka. To nešlo se neposadit a trošku nerozkočkovat ještě jeden plecháč z baťohu na zádech. Hlavy sme si mohli ukroutit jak tam bylo hezky jakoby Merlin chcíp a to všechno podtrhával drobný vír kalby jenž nás šimral na kalbočidlech. Pět. Lišejníky na stromech fakt fungujou - rostou jen na sever.Vodlupuju vzorek. Čtyři Wuštun rozjíždí nějakou veselou historku když byl na horách někdy dřív. Tři Vyndavám z baťohu tentokrát ne plecháče ale nefalšovaný lahváče. Dva. Je to príma,že sme v Krkonoších a ne v Tatrách - Tatry sou příkrý a kdybysme se posadili tak děsně sklouznem. Jedna K čertu s horskym vzduchem- zapalujem vznětovky. Start.Sme vykalený!!! Wuštun utíká klečí někam k obzoru až je zněj tak poloviční Wšt.Tam sebou sekne do trávy a do tý kleče řve jak na lesy ať ho du zvednout.  Seru ne něj protože zrovna zvoní mobilní karpost  a tam volá Ijáma jak že sme daleko s tim Merlinem. Povídám mu,že je všechno dobrý a přibíhá Wšt a blahořečí Ijámovi do karpostu těma nejkalebnějšíma přezdívkama. Rozjíždí se mediální karpácká bitva - voláme Ijámovi střídavě během pěti sekund na pevnej a mobilní karpost a von zase na náš mobilní karpost a navzájem si s tim vždycky seknem a příroda už nás vůbec nezajímá protože kde se vzala najednou hospoda to ví jen ten poslední lahváč co zrovinka došel.

        Růžohorky - vypínám karpost abych s Wuštunem před hospou u pořádnýho rotáče s výhledem na krkonoše rozebral úžasný výhody karpáctví a  zbytečnost intrikářských   roštěnek. Merlin pořád nikde.

       Sme v pulce cesty a cloumá s náma vír kalby jak z karpácký čítanky.Všude samá kleč před náma obzor. Pokřikujeme na německý turisty a nadáváme Merlinovi.  Každej malej brouček se před náma radši schová než by nás jenom koutkem voka zřel.

      Obzor se přehoupnul a my uviděli Sněžku z ukrutnýho blízka jak předtim ne. Vypadala "Jako malej beďar" a "Nevim co s tim tak nadělaj." Byla krásná a neměla kolem sebe ani mráček. Merlin pořád nikde.

      V baťohu na zádech sme našli poslední dva lahváče. Jeden sem vodevřel vo nejbližší kleť a podal ho Wuštunovi. Tim druhy sem tu kleť ulomil. "Co děláš?", ptá se Wuštun. "Vodevírám si lahváč",řikám a systematicky ničim třistaletej pařez. Pak to zkoušim ještě kamenem a pak už se na to Wuštun nemůže dívat a bere mi to a taky ničí ten pařez.Pak zase já a pak se střídáme. Pařez,klíče,kamen,kleť,pařez,klíče,kamen,kleť. "Kdyby nás tak viděl Vjedec ten by nám pěkně vynadal do mamrdích pírek" říká po pravdě Wuštun . Já přikyvuju a zkoušim to klíčema a nic a pak zvedáme lahváč k obloze aby to Tonda viděl a pomoh nám. NIC. Zkoušim to kamenem lahváč se sveze a mě se vynoří na prstech kapičky krve. Kouknem se s Wuštunem na se be a naše karpácký voči sou tůně hustý beznaděje. Lahváč je začarovanej.  Ještě jednou a spolu! Bereme lahváč do čtyřech rukou a zasazujem do třistaletýho pařezu zabíráme do nejhlubších karpáckých sil a lahváč udělá TTTTTTTTTSSSSSSSSSsssssss a je VODEVŘENEJ!!!!! Kalbáááááre!

     Ťukáme si, pivo se mísí s krví a před náma je poslední - nejtěžší etapa výletu za Merlinem  - přímej výstup na Sněžku. Na toho beďara.